Hukvaldská obora - Hukvaldská restaurace Leoše Janáčka - Restaurace na Hukvaldech

Hukvaldská obora

Obora byla založena r. 1566 jedním z olomouckých biskupů (kteří byli majiteli Hukvaldského panství), Vilémem Prusínovským. R. 1846-47 byla vystavěna ohradní zeď. Rozloha obory se postupem času měnila, z 200 ha (r. 1730) na dnešních 457 ha (r. 1974). Jde o unikátní přírodní prostředí, velmi ceněné.

Obora Hukvaldy-jedinečná přírodní památka nacházející se na území kolem hradního kopce na Hukvaldech a sahající až na vrchol Kazničov, jenž se zvedá do výšky 600 m.n.m a tvoří tak její nejvyšší bod. Obora tvoří nedílnou součást krajiny kolem hradu Hukvaldy a je cílem mnoha výletů pěšky i na kole. Vytváří unikátní přírodní prostředí pro stovky druhů živočichů a rostlin, z nichž mnohé jsou odborníky velmi ceněny.

 

Přirozeným vstupem do obory je architektonicky cenná kamenná brána s litinovou mříží a výrazným arcibiskupským erbem nacházející se na horním konci hukvaldského náměstí. Brána je začleněna do kamenné ohradní zdi, která v minulosti celou plochu obory obepínala. Dodnes je tato zeď z větší části zachována a na místech, kde podlehla působení času je nahrazena současným dřevěným či drátěným plotem. Od vstupní brány vede asfaltová silnice až k památníku Lišky Bystroušky, která poukazuje na život a věčné dílo zdejšího rodáka skladatele Leoše Janáčka. Odtud je možno pokračovat buď doleva prudce do svahu na samotný hukvaldský hrad nebo dále rovně po asfaltové silnici, která návštěvníka provede celou délkou obory. Návštěvník se může kochat nejen přirozenou pralesovitou částí i přírodně-krajinářským dotvářením obory, ale i zcela neznámými pohledy na hrad. Na konci obory se nachází bývalá arcibiskupská hájenka, dnes sídlo správy obory. Z obory se vyjíždí brankou, která je nezamčená, ale návštěvník ji za sebou musí pečlivě zavírat, aby chovaná zvěř nemohla utéct. Po opuštění obory se návštěvník nachází na úpatí Kazičova, na rozhraní obce Mniší a Měrkovice. Přístup a pohyb v oboře je pro veřejnost omezen závaznou vyhláškou, kterou se každý návštěvník musí řídit a s ní seznámen cedulí hned při vstupu do prostoru obory. Velmi doporučovanou dobou pro návštěvu je jaro, kdy zde rozkvétají kaštanové aleje.

Hukvaldské buky

První zmínka o oborním chovu na Hukvaldech spadá do roku 1567, kdy majitelé panství a hradu, olomoučtí arcibiskupové (biskupVilém Prusínovský), trávili letní měsíce na hradě a lov zvěře byl jejich oblíbená kratochvíle. Řadí se tak mezi nejstarší obory svého druhu u nás. Původní obora postupem doby měnila svou rozlohu (v roce 1730 měla 200 ha). V roce 1846-47 byla vystavěna ohradní zeď. Při její stavbě byli zaměstnáni poddaní z okolních vsí, kterým tak bylo tímto způsobem umožněno získat v oněch nuzných letech alespoň nejnutnější obživu. Po roce 1960 byla obora rozšířena na 300 ha a v roce 1974 na dnešních definičních 457 ha. Hukvaldská obora je známá nejen svou divokou přírodní krásou s pozdějšími přírodně-krajinářským dotvářením, ale hlavně chovem vysoké zvěře. V současnosti se zde nachází asi 140 kusů dančí a 120 mufloní zvěře.